Běžně v jazyce rozlišujeme přímou a nepřímou řeč.
Přímá řeč vyjadřuje běžnou promluvu; tedy to, co někdo říká či řekl a zapisujeme ji v uvozovkách – v češtině jsou na začátku uvozovky dole a na konci uvozovky nahoře, tzv. ve formátu 99/66. Naopak v angličtině se píší uvozovky pouze nahoře a jsou ve formátu 66/99.
„Mám se dobře.“ – “I’m fine.”
On říká: „Mám se dobře.“ – He says, “I’m fine.”
Nepřímá řeč pak podává zprávu o tom, co někdo říká či řekl. Současně dochází k odstranění uvozovek.
Říká, že se má dobře. (on) – He says he is fine.
Pokud je uvozovací věta (On říká) neboli reporting clause v přítomném čase, je vše snadné, pouze si musíme pohlídat případné změny u zájmen. Jakmile je v uvozovací větě čas minulý, v angličtině následují posuny v čase, tzv. backshift.
Řekl, že se má dobře. – He said he was fine.
Řekl, že se měl dobře. – He said he had been fine.
Řekl, že se bude mít dobře. – He said he would be fine.
Pravidla posunování:
přítomný čas = změna na = minulý čas
minulý čas = změna na = předminulý čas
předpřítomný čas = změna na = předminulý čas
will = změna na = would
can = změna na = could
must = had to nebo zůstává must
may = změna na = might
Pokud je v přímé řeči obsažen předminulý čas nebo should k dalšímu posunu již nedochází!
Další informace o posunování časových určení
Čtěte více o Reported speech